In May 2013 my ex-partners had been offered a job with his father’s company in Finnøy.  We figured the move would make us better off financially so we set of and moved from Skien in Telemark, to Finnøy in Rogaland.

As soon as we signed the lease for our new apartment my ex started to act cold towards us, and after a few days in the new apartment he told me that he neither wanted me or my five year old daughter living with him anymore. He forced me and my daughter out of the apartment and drove us to the bus station in Stavanger. What is more, he kept our six month old daughter. I told him that I did not want to leave without my child; however, he did not listen and drove off with her against my will.

My remaining daughter and I had no other choice but to continue on our bus journey home to stay with relatives in Telemark. I later contacted both the police and the child protection services who were unable to help. I called the CPS again later date and spoke with a person called Liv. I cried and begged desperately for her to help me see my daughter again, but all she did was respond with ‘ You don’t need your daughter to make you feel happy’.

CPS considered us to be adults who are not able to deal with children in a healthy way. After some months the CPS advised me that if me and my ex partner did not come to an agreement concerning my visitation rights for our younger daughter then they would take both children into care, which they did six months later.  In August 2013 the CPS together with several police cars were planning to turn up at both; my ex partners residence, and at the apartment I had been sharing with my five year old daughter since May. Their plan was to take both children at the same day. When I was made aware of this I quickly took my eldest daughter and went to a friends’ house. I think it is very wrong to send out police cars to pick up small children and wanted to save my daughter from such trauma. Instead I wanted to explain the situation to her and say a proper goodbye. Six days later, when I had found out the police in Finnøy were looking for me and my daughter, I decided to return to Finnøy, from Bamble, where I was staying at that time. This was the longest and worst journey in my life – to know that I had to hand my daughter away to the CPS and did not know if I would ever have her back.

First they placed the girls together with one family but later separated them, without telling me, and I was only able to see them for just four hours a year. Then it leads to the worst part of my story. I eventually found out that one from my daughters had been found in bed naked with a young man, who was also naked. I immediately informed the Police that I was scared for my child’s safety, the Police were unhelpful and as they considered it to be a case which was to be dealt with by the CPS. I then went to the CPS and confronted them about the issue and was advised that my daughter had some blame with the insistence and this was something my daughter wanted as well as the young man’. I then lost it completely and attacked the woman from Barnevernet (Kim Elisabeth Wiik) which speaking to me (I became accustomed to keeping a hammer in my bag for my own protection as my ex partner was very abusive and he hit me a few months earlier causing a concussion).  She was not greatly injured; however, as I had used a hammer in the attack I was forced to pay 400 000-kr and was have been given a 10 month prison sentence, commencing on October the 9th,  as the courts consider the attack planned.

I have been a peaceful person my whole life but the situation made me so angry. I cannot see my daughters ever being cared for by myself again. Norway is full of terrible injustices. I have recently won a court case for my old daughter but the CPS do not  respect this order and rather than complying with the judgment, they have brought another case against me. My older daughter is very sad and she has lost quite a few kilos since being in foster care, it sadness me to see her so thin and frail. She also told her kindergarten teacher that she wishes she could be a bird and fly back to her mother.

Please help me, I am desperate.

*

Česky

Stine G. žila dva roky se svým bývalým přítelem, vychovávali společně dceru Mariu z předchozího vztahu, když se jim narodila druhá holčička  Stela. V květnu 2013 se na přání partnera Stine s oběma dcerkami  přestěhovala do jiného města, kde měl mít její expartner údajně lepší pracovní podmínky.

Jen pár dní po nastěhování do nového bytu se ale začalo dít něco nečekaného.

Stinin tehdejší přítel razantně změnil své chování k ní a její starší dceři, jejich vztah velmi ochladl.

Partner následně prohlásil, že už s ní a Mariou dále nechce žít v jedné domácnosti. Svá slova nakonec i potvrdil, když ji donutil sbalit si věci a s oběma dcerkami ji odvezl na nedaleké autobusové nádraží.

Stine  byla připravená jít i s dětmi do domu své matky, která neměla problém je vzít k sobě. Nakonec ale k babičce dorazila pouze s Mariou, šestiměsíční  Stelu ji bývalý partner násilím  vytrhl ještě na autobusové zastávce s tím, že si ji vezme on.

Stine  ihned  začala jednat. Krom neustálých “bojů” s otcem Stely žádala několikrát o pomoc policii, tam ji ale odmítli s tím, že je to problematika barnevernu (tedy sociálního úřadu), nikoliv policie. Stine tedy kontaktovala  barnevernet. A jak už to ve většině těchto případů  v Norsku bývá, úřad okamžitě konal.

A to tak, že 26. srpna 2013 Stelu od otce odebrali a dal ji do pěstounské péče.

O pár dní později místní úřad barnevern Stine oznámil, že pokud se s bývalým přítelem nedomluví, odeberou ji i starší dceru. Nechápala, z jakého důvodu. S expřítelem byla dohoda nemožná,ale svou mladší dceru chtěla za každou cenu zpět. Sociální úřad tedy kontaktovala znovu, pomoci se ale nedočkala.

6. září 2013 si přijel barnevernet i pro Mariu. K jejich domu přijelo tehdy s pracovníky sociálky i mnoho policistů. Stine vzpomíná, že dcerka byla velmi vyděšená, po dohodě dostala týden, aby ji vysvětlila, co se děje. Odjela s ní k přátelům, kde se na chvíli obě cítily v klidu.

Pak ale přišel den, kdy musela  Stine svou dceru odvézt do příslušného úřadu barnevernu a předat Mariu pracovníkům sociálky, věřila, že vše dobře dopadne a brzy si obě dcery odveze domů.

Je září 2015 a Stine stále své dcery nemá u sebe. Navíc ji teď čeká vězení za to, že fyzicky napadla šéfku místního barnevernu Kim Elisabeth Wiik. Obrátila se totiž na barnevern se stížností, že jedna z jejích dcer byla v pěstounské péči objevena v posteli nahá s dospělým mužem, též nahým. Paní Wiik ji odpověděla, že ta událost  se stala proto, že to její dcera chtěla. Po té ji Stine napadla a přitěžující okolností bylo, že při napadení měla u sebe kladivo. Přesto, že ale pracovnice barnevernu neutrpěla žádná větší ani viditelná zranění Stine musela zaplatit pokutu ve výši 400 000,- NOK a nyní ji čeká 10měsíců ve vězení.  

Nejvíc ji trápí, že Maria v pěstounské péči očividně trpí, pláče, že chce zpět k mamince, nejí, hodně už zhubla, což je vidět i na fotkách, které Stine pořídila na schůzkách. Maria  také ve školce řekla své učitelce, že by chtěla být ptáčkem, aby mohla letět zpět k mamince. Na její prosby ale nikdo  nereaguje. Stine se také obrátila na barnevern s žádostí, aby její dceři zajistili psychologickou pomoc, tam ji ale bylo řečeno, že to není třeba, že se vše spraví, až Maria nastoupí do školy.

Stine je zoufalá, cítí beznaděj, jeden soud o starší dceru se ji už podařilo vyhrát. Verdikt zněl, že barnevernet má předat Mariu zpět do péče matky. Bohužel se tak nestalo, sociální úřad si zřejmě dělá co chce, protože na rozsudek nereagoval, Mariu stále zadržuje ve své péči a případ dal znovu k soudu.

www.stopbarnevernet.com